4. krok DDA (CZ)

4. krok DDA (CZ)

Čtvrtý_krok_DDA_Žlutý_Sešit_CZ.docx (48286)

 

Krok čtvrtý

 

Provedli jsme důkladnou a nebojácnou morální inventuru sami sebe.

 

Jedna fotografie namísto tisíce slov

 

            Bylo toho tolik, co jsem se měla v DDA naučit, když jsem se sem dostala. Identifikovala jsem se s typickým chováním na terapii a na svém prvním meetingu, ale řeč o dítěti uvnitř a o studu a opuštění, bylo víc, než jsem byla schopna napoprvé pochopit. Moje DDA  sponzorka chápala, o co jsem se snažila. Pomohla mi porozumět mé ztrátě nebo bolesti v mém “zamrznutém zármutku” skrze Čtvrtý a Pátý krok.

            Používala Dvanáct kroků, DDA knihy, cvičení s pocity, afirmace a ještě jednu další věc, která mi pomohla uvidět můj stud a opuštění za svou zkušeností opuštěného dítěte. Řekla mi, že když mne můj otec zatracoval nebo zastrašoval, že mě zostuzoval a opouštěl. Nechápala jsem to, dokud jsem se nepodívala na fotografie mého dětství, které jsem si měla na požádání mé sponzorky vzít s sebou na naše sezení. Viděla jsem tyto fotografie již před tím, ale nyní jsem mohla opravdu vidět, co na nich bylo. Byla tam fotografie mě, když mi bylo 5 let. Než jsem našla DDA, ta fotografie mi nic neříkala, ale měla jsem dojem, že má matka tu fotografii vždy s láskou opatrovala. Měla ji na televizi. Moje sponzorka mě nechala tu fotografii během sezení držet a dívat se na ni beze slov. Konečně jsem mohla uvidět, jak citlivě a něžně jsem vypadala jako dítě. Nikdy jsem si neuvědomovala, jak jasné jsem měla oči. Můj úsměv byl opravdový. Po tomto zážitku jsem začala chápat, co to je stud a opuštění. Udělala jsem první krok ke svému vnitřnímu dítěti.

 

Uzdravování bylo o rovnováze

 

            DDA jsem našel, právě když jsem začínal být střízlivý a čistý. Cítil jsem se nepříčetný. Udělal jsem věci a myslel jsem na věci, které mne samotného děsily, jak jsem šílený. Nemohl jsem zastavit tyto hlasy uvnitř hlavy, které mi říkaly, že jsem šílený nebo se takovým stanu. Když jsem viděl Krok čtvrtý, nemohl jsem přijmout, že bych mohl mít dobré vlastnosti. Byl jsem přesvědčený, že se stávám zlem. Cítil jsem se jako Jekyll a Hyde. Na venek jsem byl klidný, ale zděšený myšlenkami a posedlostmi uvnitř sebe.

            Vyhýbal jsem se vztahům, protože jsem se bál, že bych se mohl špatně chovat a někoho zranit. Jako teenager jsem spáchal nestydaté činy vůči mladší neteři. Jako nováček v DDA jsem si připomenul své chování. Byl jsem znechucen a pochyboval o tom, že by kroky byly pro mne řešením. Udělal jsem Krok třetí nejlépe, jak jsem mohl a začal dělat Krok čtvrtý. Protože jsem byl naučený se tvrdě odsuzovat, napsal jsem napoprvé většinou negativní činy a myšlenky. Čekal jsem odsouzení. Myšlenka, že bych měl Čtvrtý krok uvést do rovnováhy napsáním i mých kladných vlastností, mě vůbec nenapadla. A podobně ani myšlenka podívat se ve Čtvrtém kroku na generační hanbu a rodičovské opouštění.

            Laskavý sponzor se podíval na můj Čtvrtý krok a navrhl mi, abych napsal 10 pozitivních vlastností, které bych mohl mít. Skoro jsem to odmítl, protože jsem si upřímně myslel, že napsat jakoukoliv dobrou vlastnost by byla lež. V mém nemocném myšlení jsem věřil, že upřímnost je moje spása, a napsat nějakou svou charakteristiku, v kterou nevěřím, by byla neupřímnost. Ochota převládla a já jsem udělal zadaný úkol, který zahrnoval také přečtení seznamu mých dobrých vlastností na našich společných sezeních. Četl jsem nejistě a přerušovaně, ale výsledek byl neskutečný. I když jsem nevěřil v afirmace, přistihl jsem se, jak na ně často myslím. Udělal jsem svůj Čtvrtý a Pátý krok a cítil trochu úlevu. Ale něco se stalo. I po mém Pátém kroku jsem se uměl omylem ještě tvrdě odsuzovat, ale seznam afirmací mi skočil na mysl téměř okamžitě a zastavil mne.

            To bylo před dvaceti lety. Dnes si dokážu vyjmenovat ve své hlavě seznam dobrých vlastností a věřit jim. Afirmace a další moje DDA práce mi daly dostatek prostoru na dýchání, abych si mohl dát přestávku. Myslel jsem si všechny ty nechutné věci, se kterými jsem začínal, ale bylo mi odpomoženo od generačního studu. Myslel jsem si, že nejsem dobrý a místo toho jsem objevil, že mám hodnotu.

 

Čtvrtý krok je odbourávač studu

 

            Pro mne byl Čtvrtý krok “odbourávač” studu. Měl jsem všudypřítomný pocit nedostatečnosti a vědomí, že jsem vadný. Čtvrtý krok mi tento stud odstranil. To, že mé potřeby dítěte byly ignorovány, a moje zranitelnost byla hrubě zneužita, ve mně vytvořilo stud a hanbu. Jako dítě jsem nedokázal rozpoznat, že nemoc mých rodičů a jejich zneužívající chování bylo důvodem pro můj pocit opuštěnosti a zanedbanosti. Myslel jsem si, že jsem nebyl dost dobrý, abych si zasloužil emocionální podporu a péči, kterou jsem potřeboval. Přežíval jsem tím, že jsem byl hodný, dokonalý a vždy se choval správně. Choval jsem se způsobem, o kterém jsem věděl, že mi přinese pochvalu a uznání. Myslel jsem, že když budu dost dobrý, budu v bezpečí.

         Dělal jsem Čtvrtý krok tak, že jsem si napsal seznam mého dobrého a problematického chování. To mi pomohlo podívat se objektivně na své silné stránky a na oblasti, ve kterých potřebuji zlepšení. Můj stud se začal postupně rozpouštět, když jsem začal vidět sám sebe, jaký jsem. Již jsem nepotřeboval obhajovat a racionalizovat své chování, abych se tím vyrovnával s vlastním studem. Stud je lež, která mi říká, že jsem špatný. Udělal jsem nějaké špatné věci a udělal jsem nějaké dobré věci. Čtvrtý krok mi pomáhá vidět skutečnou pravdu. Říká mi, že jsem člověk. Mám silné stránky a oblasti, ve kterých potřebuji zlepšení. Čtvrtý krok mi přinesl míru sebe hodnoty, tak že jsem mohl pustit svoji kompulsivní potřebu být dokonalý, vždy dělat vše správně a hledat uznání.

 

Velká a malá inventura

 

            Mé inventury nemusí začínat: “Ó bože, čím jsem tak špatná?”Musím vlastnit to, co je na mě dobré, stejně jako všechny věci, které nejsou. Nepotřebuji samu sebe vice tlouct palicí soustředěním se jen na to, co je špatné. Potřebuji být naprosto a absolutně upřímná v obou mých inventurách, velké i malé. Potřebuju mít v rovnováze mé dobré vlastnosti s těmi, které mne znepokojují a obtěžují.

            K mé velké inventuře Čtvrtého kroku, používám ještě malou inventuru na vyhodnocení událostí, které se staly během dne. Když jsem jednou ráno vařila ovesnou kaši pro svého muže, oznámil mi, že on použil dvojitý kastrol, když vařil sám kaši, tak že se obiloviny uvařily rovnoměrně a na stranách kastrolu nezůstaly žádné zbytky. Upřeně jsem se na něho dívala. Ale místo toho abych mu odpověděla jednu z naučených formulek od mé matky: “Když se ti to nelíbí, jak to dělám já, uvař si to sám,” několikrát jsem se pomalu nadechla a podívala se na situaci vice s klidem. Analýza byla docela jednoduchá. Když jsem byla dítě, cokoliv moje matka dělala, bylo důležité a nesmělo být přerušeno. Mně se objevil hněv, když můj muž překročil to, co jsem si myslela, že je hranice. Moje zuřivost se vzedmula, když pravidla, která používala moje matka, se zdála, že nefungují mě jako dospělé. Mé vaření bylo přerušené mým mužem. Chtěla jsem odpovědět jako moje matka, ale použila jsem něco z programu. Požádala jsem ho, aby nejdříve získal moji pozornost a pak mě poprosil, před tím než se mnou začne hovořit, jestli bych si udělala krátkou přestávku, když vařím nebo dělám něco jiného. Řekl, že ano a opravdu to tak dělal.

            Má velká inventura, Čtvrtý krok, obsahuje otázky ke všem oblastem života. Udělala jsem tři různé inventury k tomuto datu, jednou ve skupině Step Study, jednou se sponzorkou, a jednou sama. Zodpověděním otázek v inventurách, jsem objevila, kdo jsem, kde jsem byla dříve, kde jsem byla v tu chvíli, a kam jsem se chystala jít.

            Díky různým inventurám jsem objevila, že jsem živá osoba s preferencemi, co mám a nemám ráda, s ctnostmi a nedostatky. Když jsem se v inventuře vrátila k mé původní rodině, zjistila jsem, že stud a hanba, které jsem s sebou nosila, nebyly moje. Byla to pouze technika používaná dysfunkčním rodičem k ovládání světa kolem sebe. Použitím této metody Čtvrtého kroku jsem vyrostla emočně i spirituálně. Nyní vím, jak být člověkem, jakým chci být.

 

Začít Čtvrtým krokem

 

            Jak se dospělé děti přibližují Čtvrtému kroku, mnozí z nich říkají: “Proč vyhrabávat minulost? Co bylo, bylo. Minulost je pryč a já jdu vpřed.”

Na tyto výroky má DDA odpověď i záruku. Většina lidí se neocitne před dveřmi DDA omylem. Jste tady z nějakého důvodu, nechte tedy otevřenou mysl. Naše zkušenosti nám říkají, že naše minulost může být naším největším přínosem, jestliže jsme ochotni požádat o pomoc a udělat potřebnou práci, abychom zjistili, co se stalo. Dokonce i dospělé děti, které dokážou podrobně vylíčit zneužívání nebo případy odmítnutí bez práce na jakémkoliv (jiném) kroku, mohou mít ze Čtvrtého kroku prospěch. Pouze znovu probrat minulost není ale vždy dost pro uzdravení a sebe odpuštění.

            Bez pochopení významu opuštění zakódovaného v naší minulosti, je dospělé dítě odsouzené ho opakovat. Neprošetřená minulost se stane budoucností další generace. Závislost na lidech, závislosti na čemkoliv a pekelný život jsou předávány na další generaci s ohromující přesností. Žádáme vás, abyste udělali tento Krok a všech dalších 12 kroků, abyste našli vaše pravé Já a rozbili cyklus rodinné dysfunkce. Jestliže tento Krok nepřinese úlevu nebo jasno do vašich životů, vrátíme vám plně váš starý způsob života. To je DDA záruka.

 

DDA recidiva

 

            Jestliže přeskočíme tento nebo Pátý krok, riskujeme recidivu do nezdravé závislosti a sebe zraňujícího chování. DDA recidiva vždy představuje oživení strachu, sebe nenávisti a opuštěnosti v dětství. Recidivou se vrátíme k rolím a závislému chování, které jsme se naučili od nezdravých rodičů. Recidiva se může projevovat mnoha formami, ale všechny DDA recidivy mají tento společný základ. Jedna z DDA recidiv zahrnuje destruktivní chování dospělého dítěte po dobu několika týdnů s jedním nebo vice obrannými mechanismy DDA. Tyto obranné mechanismy jsou známé jako tzv. “Laudry List” (“To musí do čistírny”) nebo jako typické chování. Další forma recidivy by mohla zahrnovat zůstávání ve fyzicky nebo emočně zneužívajícím vztahu bez jasného plánu se z něj dostat ven. Recidiva by mohla zahrnovat také sebepoškozující chování, jako je alkoholismus, zhýralé přejídání, drogy, hráčství nebo promiskuitní sex.

            Když recidivujeme, můžeme se vrátit k životu plnému strachu z autoritativních osob a tvrdého posuzování nás samých. Můžeme cítit emoční kocovinu, když jsme zapojeni v nezdravém závislém chování. Vidíme, jak se naše hranice oslabily a přistihneme se, jak manipulujeme druhými kvůli tomu, co si myslíme, že potřebujeme. Ve stejnou dobu se jiní v recidivě budou prosazovat jako kontrolující autoritativní osoby vůči svým dětem nebo partnerovi. Rozzlobení vrháme ve chvílích zuřivosti a neupřímnosti naše nadávky a urážky na všechny kolem sebe. Můžeme se cítit kajícně, ale cítíme se bezmocně to změnit. Když se toto objeví, většinou jsme nedali DDA  nebo Krokům upřímnou šanci. Jiní z nás mohli v DDA zastavit něco ze svého destruktivního chování, přesto přeskočíme k jinému nutkání nebo chování, které je stejně zničující. Toto může být také recidiva. Toto platí pro všechny DDA recidivy, různé formy návratů k popírání, ve kterých se přistihneme, že si vybíráme znovu chování detailně vylíčené v “Laundry Listu” (“To musí do čistírny”) -  taktiky pro přežití. Zapomínáme, že máme volbu a vracíme se k jedné z našich rolí v dysfunkční rodině. Přestaneme cítit. Většinou přestáváme chodit na meetingy. V DDA hledáme “emoční střízlivost” tím, že si dáme závazek se milovat a být k sobě dobří. Přestaneme se zraňovat dosažením emoční střízlivosti.

 

Návrat k Prvnímu, Druhému a Třetímu kroku

 

            Mnozí z nás začínají se Čtvrtým krokem tím, že si znovu projdou první tři Kroky. V Prvním kroku si uvědomíme, že jsme bezmocní nad následky rodinné dysfunkce, a že jsou naše životy neovladatelné, když se snažíme kontrolovat a ovládat druhé nebo si naplnit naše vnitřní potřeby z vnějších zdrojů. Jsme bezmocní nad mechanismy boje o přežití, které jsme si v sobě vypěstovali, abychom mohli přežít výchovu našimi rodiči, přesto se učíme, že se můžeme časem tohoto typického chování DDA zbavit nebo některé z nich oslabit.

            Ve Druhém kroku jsme se dozvěděli o možnosti uvěřit. Zjistili jsme, že jsme rysy našich rodičů, jako je lhostejnost, nedostatek zájmu, hanba nebo macešský postoj přisoudili i naší Vyšší moci. Ve Druhém kroku začínáme oddělovat chování našich rodičů od Boha. Vidíme naše rodiče jako pár, který nám dal život. Také začínáme vidět naši VM jako současného rodiče, který nás neopustí.

            Ve Třetím kroku jsme zjistili, že naše nutkání ovládat druhé i sami sebe blokuje Boží vůli pro nás, kterou je žít v míru s našimi pocity, tvořivostí a spiritualitou. Učíme se, že když věci necháme být, Bůh nám dá dar v podobě skutečné volby. Zjistili jsme, že naše pokusy o volbu před uzdravováním byly ve skutečnosti zahalenou kontrolou. Ve Třetím kroku jsme se naučili, že volba často začíná tím, že si uvědomíme naše popírání. Jak v programu rosteme, naše rozhodnutí zahrnují opravdové a dobré volby které vedou k většímu rozeznávání a bystrosti. Učíme se být potichu a vědět, že Bůh je Bůh.

            Rozdíl mezi pátravou a nebojácnou morální inventurou Kroku čtyři a identifikací s naším myšlením a chováním Kroku jedna je rovnováha. V Kroku jedna jsme určili následky našeho zneužívání v dětství, a jak se toto zneužívání projevilo v našem každodenním životě obrannými mechanismy, které jsme si v sobě jako děti rozvinuly. Do určité míry jsme dělali inventuru našich rodičů. Určili jsme, co se stalo, abychom mohli najít správný postup pro tento okamžik i pro budoucnosti. V Kroku čtyři uvedeme do rovnováhy naše vědomosti o následcích zneužívání v našich životech s naším vlastním problematickým chováním jako dospělých. Jako dospělí jsme zraňovali druhé. Udělali jsme špatná rozhodnutí díky našemu rodinnému prostředí a vinili jsme druhé, když nás vyzývali ke změně. Mnozí z nás dělali opakovaně ty samé chyby, bezmocní se změnit. V duchu jsme věřili, že se nemůžeme změnit. Možná jsme si přisvojit postoj oběti, o které jsme si mysleli, že nám pomůže uniknout kritice, která ale přinesla ještě větší pocit nesamostatnosti a bezmocnosti. Propadli jsme se do větších hlubin sebe nenávisti a zoufalství. Nebo jsme se stali mučedníky a do všech podrobností vinili druhé za jejich zneužívání, ale odmítali jsme přijmout zodpovědnost za práci na uzdravování. Mnoho vzdorovitých dospělých dětí používá své zneužití v dětství jako výmluvu a omluvu pro svého mimořádně nemocného chování a odmítá návrhy na pomoc. Musíme najít způsob, jak se odevzdat (surrender) a stát se ochotnými se nechat učit. Musíme pochopit, že návrhy pomoci nejsou kritikou nebo osobními útoky.

            Mnozí z nás mají děti, které se pravděpodobně jednoho dne označí a posoudí jako DDA ,díky přenosu naší rodinné nemoci na ně. To nebyl náš záměr, ale často se to stalo. Cítíme se zahanbeni a znepokojeni některými věcmi, které jsme udělali sami sobě i svým dětem. Ale v DDA máme naději. S pomocí podpůrné skupiny DDA a našeho sponzora, se můžeme změnit. Uvěříme, že existuje i jiný způsob života. Jsme li snaživí při práci na 12 krocích, objeví se zázraky, které jsme si vůbec nedokázali představit. Léčení a hlubší vědomí Boží přítomnosti jsou často výsledky práce na Čtvrtém kroku. Náš pocit studu zmizí a pocit, že nám nebylo odpuštěno, odpadne spolu s osvobozující mocí Kroku čtyři. Tato svoboda roste se splněním každého dalšího kroku.

 

Bez obviňování

 

            Klíčovým slovem, které musíme mít na paměti při práci na Kroku čtyři, je “bez obviňování”, nebo “bezúhonná”. Zakladatel DDA Tony A. věřil, že dospělé dítě by mělo udělat pátravou a bezúhonnou inventuru našich rodičů, protože v podstatě my jsme se stali jimi. Tony věřil, že jsme v sobě zvnitřnili své rodiče. Stali jsme se jimi myšlením a činy, i když jsme dělali vše proto, abychom byli jiní. Zatímco se primárně soustředíme na sebe v Kroku čtyři, přidáme také do procesu inventuru rodiny. DDA věří, že nemůžeme udělat pátravou a nebojácnou inventuru, jestliže z ní vynecháme rodinu.           

            Obviňování není účelem Kroku čtyři ani žádného jiného z 12 kroků DDA. Přesto můžeme učinit naše rodiče a rodinu zodpovědnými za jejich činy nebo naopak za to, co neudělali. Pojmy “bez obviňování” a “odpovědnost” jsou vodítky, která nás vedou k vyrovnané, ale pátravé inventuře. Učiníme naši rodinu zodpovědnou tím, že vyjmenujeme, co se nám stalo bez strachu, že budeme zesměšněni nebo nám to nikdo neuvěří. V Kroku čtyři vyjmenujeme hrozby, údery, nevhodné doteky nebo cokoliv jiného, co se nám mohlo stát. Řekneme to našemu sponzorovi nebo duchovnímu poradci, co se nám v dětství stalo.

            Vyhneme se obviňování, protože jsme si vědomi generační povaze rodinné dysfunkce. Naši rodiče předali semena hanby, studu a strachu, které byly dány jim. Oni byli jednou dětmi bez možnosti volby. Oni přežili, jak jsme my přežili. Zatímco někteří rodiče byli zjevně sadističtí a nestoudní, jiní dělali to nejlepší, co mohli. Tito rodiče udělali vědomé rozhodnutí, že budou vychovávat své děti jinak, než byli vychováni oni sami. Mnozí z těchto rodičů byli abstinenti, přesto předali problematický strach a stud úplně stejně. Někteří z těchto dobře to mínících rodičů se naučili říkat afirmace lásky a povzbuzení. Přesto i oni ve velké míře předali dál jejich vlastní sebe pochyby a nedostatek sebelásky. Mnozí z nás jsme dospělé děti těchto rodičů. Pokračování rodinné dysfunkce jsme projevovali různými závislostmi nebo jiným sebe zraňujícím chováním. Nepijící rodiče vyrostlí v alkoholickém domově jsou v podstatě neuzdravené dospělé děti, které neúmyslně předávají rodinnou dysfunkci. Tito rodiče jsou typické závislé osobnosti, hnané vnitřními drogami strachu, vzrušení nebo úzkostí. To je para/ko- alkoholismus a ten postihuje děti stejným způsobem, jako to dělá pijící alkoholik.  To znamená, že naši nepijící rodiče byli závislí lidé, hnaní stovkou různých forem strachu a sebe pochyb. Promítali své vlastní strachy a úzkosti do nás se stejně ničivým účinkem, jako alkohol pijící rodič. Předali svoji závislost nebo nezdravou vztahovou závislost, aniž by se museli vůbec napít.

            Vyhneme se obviňování i našich alkoholických rodičů. Alkoholik trpí neléčitelnou nemocí, která se progresivně zhoršuje. Alkoholik je velice nemocný na duši i na těle. Nemůžeme dosáhnout spirituální úrovně, o jakou usilujeme, když budeme vinit nemocné lidi. Vyhnutí se obviňování neznamená, že se vyhneme hněvu a znechucení. Mnozí z nás cítí zlost a veliký hněv, když mluvíme o zneužívání a zanedbávání v našich domovech. Jsou to normální pocity ze života u nezdravých a zneužívajících rodičů, u kterých jsme žili. Vyhneme se také spadnout do role oběti. Toto nastavení nás může připravit o emocionální a duchovní dary programu DDA. Když se naučím přesně pojmenovat, co se stalo, spíše než vinit druhé za to, co se stalo, najdeme pravdivější cestu k léčení a sebe odpuštění. Pojmenování přesné povahy našeho opuštění a studu má v sobě moc. Pohneme se z role oběti a nastoupením této cesty potvrdíme naši osobní sílu.

 

            Krok čtyři nám dává šanci identifikovat, co se stalo a transformovat naše bolestné dětství v nejcennější přínos. Když víme, co se nám přesně stalo, můžeme pomoci dalším dospělým dětem jako nikdo jiný, včetně těch nejvíce zasvěcených profesionálů nebo duchovních. Můžeme nakonec s lidskostí říci: “Toto je, co se mi stalo. To je můj příběh. Existuje jiná možnost způsobu života.”                   

            Zdůrazňujeme spravedlnost a čestnost ohledně našich rodičů, když je činíme zodpovědnými ještě z jiného důvodu. Mnozí z nás si během práci na Čtvrtém kroku uvědomí, že jsme zranili naše vlastní děti. Předali jsme, co nám bylo uděláno. Mnozí z nás změnili chování a udělali nápravy. Avšak někteří z nás by se mohli stát jednoho dne předmětem inventury našich dospělých dětí, které přišly do DDA. To je dalším důvodem, proč dělat bezúhonnou, ale spravedlivou inventuru rodiny a rodičů. Když dáme nestrannost a spravedlnost, můžeme doufat v to samé.

            Zatímco se ve Čtvrtém kroku díváme na generační povahu rodinné dysfunkce, musíme mít na paměti, že Krok čtvrtý je naší vlastní inventurou. V DDA se učíme čelit našemu popírání a soustředit se na sebe. To znamená, že se budeme dívat na chování našich rodičů ve spojení s naším chováním. Budeme se soustředit na sebe a na úsilí najít jasno a osvobodit se od rodinné dysfunkce. Chceme se přestat snažit vyléčit naši původní rodinu našimi současnými vztahy. Chceme se přestat izolovat a opakovat ty samé vzorce, které s sebou přináší naše nejhorší strachy z opuštění a sebe nenávisti. Chceme znovu získat naši celistvost.   Zatímco pracujete na Kroku čtyři a na všech dalších Krocích, chceme vás povzbudit, abyste o sebe pečovali. Musíme tento náhled na své chování dělat s jemností. Musíme důrazně chránit naše Vnitřní Dítě nebo pravé Já. Zároveň ale nemůžeme nechat nepohodlí nebo strach zastavit nás od upřímnosti ohledně našeho vlastního chování.

 

Krok čtvrtý – pracovní listy a úkoly

 

            Následující pracovní listy a úkoly vám pomohou podrobně určit důsledky vyrůstání v dysfunkční rodině. Pracovní listy zahrnují inventuru obranných mechanismů na přežití, tajemství, zranění, křivd, sexuálního zneužívání, a posttraumatické stresové poruchy. Většina členů DDA má nějakou formu PSP, která se často projevuje naší přehnanou ostražitostí vůči okolí nebo naším intenzivním monitorováním komentářů nebo akcí druhých. Toto chování je důsledek vyrůstání na stráži po většinu času.

            Spirituální zásady Kroku čtyři jsou upřímnost k sobě samému a odvaha. Naléháme na vás, abyste během inventury byli k sobě upřímní a důkladní, ale také jemní.  Většina dospělých dětí nemá problém vyjmenovat své chyby a pocity přehnané zodpovědnosti za akce druhých. Klíčem je vyjmenovat vaše pozitivní vlastnosti, i když si myslíte, že žádné nemáte a uvést tak inventuru do rovnováhy Máte kladné vlastnosti. Toto cvičení vám pomůže dát si potřebnou péči a postavit do rovnováhy vaše nedostatky a přednosti.

            Doporučujeme, abyste zůstali v kontaktu s vaším sponzorem nebo terapeutem, jak budete procházet cvičeními Kroku čtyři. Použijte DDA meetingy, telefon, e-mail, abyste zůstali ve svém středu a soustředěni na to, co děláte. Krok čtyři je vaše šance podrobně popsat, co se vám stalo jako dítěti. Procházíme tímto procesem v atmosféře lásky, porozumění a podpory. To je to, co je jiné ve srovnání s tím, když jsme byli děti a nemohli jsme mluvit, věřit nebo cítit. V Kroku čtyři toto vše na naši inventuru dostaneme za pomoci DDA a Boha tak jak ho my chápeme.

 

Rozlišujeme naše pocity

 

            Než začnete cvičení čtvrtého kroku, projděte si následující seznam pocitů. Definice popisují, kde a jak se různé pocity vnímají v těle. Toto by mělo být nápomocné pro následující cvičení. Jako důsledek našeho hromadění pocitů nebo oddělování se od nich, někteří z nás mají velký problém porozumět pocitům a jejich definicím. Mnohým z nás byl ukázán dlouhý seznam pocitů, od kterého jsme jen uhýbali zrakem a překvapeně žasli, co ta slova znamenají.

            Jsme zmateni v pocitech, protože pojmenování a cítění našich pocitů je pro nás nové. Jako děti nebo teenageři jsme odvozovali naše pocity od nálad a reakcí našich rodičů. Byli jsme přehnaně ostražití a vnímaví na tón hlasu našich rodičů, na jejich řeč těla a gesta. Pozorovali jsme chování našich rodičů, abychom mohli určit, jak bychom se měli nebo neměli cítit. V době, kdy přicházíme do DDA, mnozí z nás netuší, že je v pořádku mít pocity odlišné od těch, o které se staráme. V DDA se učíme, že je v pořádku mít naše vlastní pocity. Jestliže je někdo, o koho se staráme smutný nebo rozzlobený, můžeme s ním nebo s ní empaticky cítit, ale nemusíme se cítit smutně nebo rozzlobeně spolu s tou osobou. Můžeme osobu podpořit v jejích pocitech, aniž bychom museli tyto pocity cítit nebo se snažili pocity té osoby nějak napravit. To je probuzení pro nás. To je klíčový krok v rozeznání našich vlastních pocitů a naučení se, jak opravdově podpořit druhého bez nezdravé spoluzávislosti.

            Kromě toho naši rodiče nebo příbuzní pojmenovávali pocity slovy, která jim nedopovídají. Tato nekonzistence pokroutila realitu a způsobila určování našich pocitů jako dospělých téměř nemožné. Mnohokrát nás naši rodiče slovně nebo fyzicky zneužili a nazývali to láskou nebo péčí. „Dělám ti tohle jenom proto, že tě miluju,” mohli říct někteří rodiče. “Neciť to takhle,” byl další způsob, kterým jsme byli odvedeni od našich pocitů, nebo nám bylo řečeno, že naše pocity jsou nedůležité. Mnozí členové DDA mluví o tzv. svázání svých pocitů před tím, než přišli do DDA. Popisují vyjádření všech svých pocitů v nějakém svazku nebo jako jeden nerozlišitelný pocit. Např. hněv, stud, radost nebo obavy jsou vyjadřovány slzami. Mluví o pláči, když jsou rozzlobení a o pláči, když se cítí patřící a spojeni. Mluví o svých pocitech jako o všem dohromady a nerozlišitelném.

 

            Ve stejnou chvíli mnozí DDA členové mají tendenci popírat existenci pocitů nebo mají problém s jejich určením vůbec. Mluví o tom, že se cítí uvnitř němí nebo, že jsou zmateni jen pouhým zmíněním pocitů. Seznam níže nabízí obecné definice asi deseti pocitů, náležejících do DDA. Definice jsou vypracované na základě zkušeností členů DDA.

 

 

  1. Milovaný/á – vědomí pocitu vlastní ceny, že je člověk chápán a slyšen. Pocit bezpečí s druhými. Teplo v srdci. Lehkost těla.

 

  1. Strach/Hněv – strach je obvykle maskován hněvem. Strach – tlukot srdce, rozšířené            panenky, zvýšené dýchání, napnutá kůže, mimořádná ostražitost. Hněv – sevřené         čelisti, vzedmutý hrudník, skřípající zuby, rozšířené panenky, zlostné myšlenky

 

  1. Stud nebo zahanbenost  -  intenzivní pocit, že je osoba vadná, špatná nebo podřadná ze samé podstaty její existence. Pocit, že je člověk roztržený. Pálivý pocit v žaludku. Vnímání sevření těla. Svírání v žaludku nebo na hrudi nebo obojí. Stažený krk. Těžkosti s mluvením. Tíha na hrudi a problém s dýcháním. Cítí, že druzí na něho zírají.

 

  1. Vina - pocit znepokojení nebo lítosti za špatný nebo nedbalý čin vůči ostatním. Odlišná od studu, protože vina je většinou za něco, co jsme udělali, spíše než sdělení, kým jsme.

 

  1. Pobavený – lehký pocit humoru a dobré nálady. Široce se usmívá a směje. Boží lék.

 

  1. Opuštěný - pocit ztráty, opuštěnosti, vyhození, zapomenutí, zmenšení, podvedení, pocity zranitelnosti. Cítí se fyzicky malý. Nevýznamná nula. Ztracený v moři.

 

  1. Zahanbený  - emoce vznikající poté, co byla osoba nežádoucně vystavena, chycena při činu, konfrontována, zesměšněna. Cítí se zardělý. Horko nebo rudost v obličeji. Zkrácený dech. Nechtěná nervozita v žaludku.

 

  1. Podvedený - podobné opuštění, byl obelhán, podveden ve významu, cítí se být převezen, uzavírá se do sebe. Slabost v končetinách. Modlitba je pro něho těžká.

 

  1. Spokojený - cítí se uvnitř naplněný, celý, odpočinutý, necítí obavy, cítí důvěru. Je v přítomnosti. Necestuje myšlenkami. Je v těle. Ve středu. Uzemněn do země.

 

  1. Plný naděje – očekává, že věci dopadnou dobře, věří sobě i druhým, hladina energie stoupá. Dýchání je snadnější. Jede po zelené vlně.

 

  1. Inspirovaný – vědomí naděje a úžasu z lidí a věcí, barvy se zdají být jasnější, problémy se zdají být úměrné jejich velikosti. Více energie v těle. Lehkost chůze. Překážky jsou druhotné řešení.

 

  1. Ponížený – vědomí, že jeho vnitřní Já bylo obnaženo, vystaveno, zneužito nebo ukradeno činem někoho jiného nebo sebe samého. Vysátý. Prázdný, neužitečný, nicotný. Krádež duše.

 

  1. Ztráta a zármutek  - pocit, že něco bylo odebráno, touha po citu a porozumění, je mu/jí dána odpověď na život, ale je nejistý/á ohledně otázek. Školní hřiště bez dětí.
     
  2. Radost – vědomí přijetí a začlenění obranných mechanismů/typického chování, vystupuje z temnoty duše s jistotou. Rozdělené Já je znovu spojené. Vnitřní klid. Rozeznává uvnitř sebe své pravé Já. Ví, že se může na sebe spolehnout. Vidí světlo v sobě i druhých. Energie a teplo prozařují jeho tělo.

 

 

Intenzita pocitů

 

Připravte se na toto cvičení tím, že si zvolíte tři pocity. Ohodnoťte každý pocit na stupnici od jedné do deseti, kde deset je nejsilnější pocit. Pocit může být ze současnosti nebo minulosti. Použijte různé podněty, abyste vyvolali pocity. Přemýšlejte o situaci nebo místě, ve kterých se pocit objevil. Co bylo řečeno a jak to bylo řečeno?  Co se objevilo? Kolik bylo hodin nebo kolik bylo venku stupňů? Co jste měli na sobě?

            Jestliže máte problémy s identifikací pocitů, zamyslete se nad nějakým filmem, který ve vás probudil smutek, radost nebo hněv. V jaké scéně filmu to bylo? Co se stalo, že to ve vás vyvolalo pocity?

            Během tohoto cvičení, jeden z našich členů řekl, že pocítil svoji dětskou osamělost, když navštívil opuštěné školní hříště. Jiný člen řekl, že některé pocity mohou být vyvolány vůněmi nebo šerem.

 

                        Příklad stupně intensity pocitu:

 

Pocit ____________________________________.

 

________________________________________________________________________________

1              2                3                4                5               6                7                8               9              10

 

 

Cvičení Kroku čtyři:

 

 

1) Inventura charakteristických znaků (obranných mechanismů)

 

Následujících 14 bodů jsou charakteristické znaky nebo li typické chování dospělého dítěte. Určete nebo zakroužkujte číslo charakteristického znaku, se kterým se identifikujete a popište, jak se tento znak projevuje ve všem životě dnes.

 

Příklad:

Charakteristický znak 1: Stali jsme se izolovanými a bojíme se lidí, zejména autoritativních osob.

 

„Moje matka byla vždy opilá a nenávistná a já se cítím vystrašený mezi rozzlobenými a hrubými lidmi dnes.”

 

Začátek: (zakroužkujte znaky, se kterými se identifikujete)

 

  1. Stali jsme se izolovanými a bojíme se lidí, zejména autoritativních osob.

 

  1. Snažili jsme se zavděčit druhým a přitom jsme ztratili svou vlastní identitu.

 

  1. Děsíme se rozzlobených lidí a jakékoliv osobní kritiky.

 

  1. Buď jsme se sami stali alkoholiky, uzavřeli s alkoholikem sňatek nebo obojí. Nebo jsme si našli jinou kompulzivní osobnost, jako například workoholika, abychom tak naplnili svou chorobnou potřebu po opuštění.

 

  1. Žijeme své životy z pozice oběti a tato slabost nás přitahuje v milostných i přátelských vztazích.

 

  1. Máme příliš vyvinutý smysl pro zodpovědnost a je pro nás snazší zabývat se druhými než sebou samými. To nám umožňuje nemuset se dívat na vlastní chyby a nedostatky.

 

  1. Cítíme se provinile, když se za sebe postavíme, místo toho, abychom vinu nechali druhým.

 

  1. Stali jsme se závislými na vzrušení.

 

  1. Pleteme si lásku se soucitem a máme tendenci „milovat“ ty, které můžeme „litovat“ a „zachraňovat“.

 

  1. Potlačili jsme své pocity z traumatického dětství a ztratili jsme schopnost cítit nebo vyjádřit své pocity, protože by to bylo příliš bolestné (popírání).

 

  1. Sami sebe posuzujeme tvrdě a máme velmi nízké sebevědomí.

 

  1. Jsme závislí jedinci, kteří mají hrůzu z toho, že by mohli být opuštěni, a jsme ochotni udělat cokoli, abychom si udrželi vztah a nemuseli znovu prožívat bolestné pocity z opuštění, které jsme zažívali během života s nemocnými lidmi, kteří tu pro nás nikdy nebyli emocionálně přítomni.

 

  1. Alkoholismus je nemoc celé rodiny, my jsme se stali para/ko - alkoholiky a převzali charakteristiky této nemoci, i když sami nepijeme.

 

  1. Para/ko-alkoholici spíše reagují na jednání druhých, než by jednali sami.

 

 

 

Charakteristické znaky (”To musí do čistírny”/ typické chování) – pracovní listy

 

Podle seznamu charakteristických znaků vyplňte tolik sloupců, kolik jen můžete. Sloupec “událost” je incident z dětství, který vás napadne, a který podle vás mohl rozvinout charakteristický znak. Nějaké znaky se rozvinou časem. Vy hledáte incidenty, slovní urážky nebo konverzace, ve kterých rodiče do vás projektovali své vlastní sebe pochyby, strach a defektní myšlení. To je jedno z míst, kde se objevuje para/ko alkoholismus a přenos dysfunkce. Para/ko alkoholismus je chronický strach a pokroucené myšlení naší rodiny přenesený na nás. A silně živí spoluzávislost.

            Nenechte se odradit, jestliže nemůžete vyplnit všechny sloupce. Máte li problém vyplnit sloupce, vezměte si kousek papíru a napište na něj, co o vás řekli vaši rodiče, členové rodiny nebo jiní lidé. Mějte ten papír u sebe a pište na něj věci, jak si je pamatujete. Můžete také použít dříve zmíněný seznam pocitů, jako pomoc při vyplňování sloupce “jak jsem se cítil”.

 

 

Událost

Příčina události

Jak jsem se cítil (pocity)

Reakce vnitřního dítěte

Druh vyvinutého znaku (ze 14 znaků)

 

 

Příklad:

Jak se mohl rozvinout charakteristický znak strach z autoritativních osobností:

 

 

Událost

Příčina události

Jak jsem se cítil (pocity)

Reakce vnitřního dítěte (obecná reakce)

Druh vyvinutého znaku (ze 14 znaků)

Otec na mě křičel nebo mě vinil za chybu

Řekl, že neposlouchám.

Strach, fyzicky malý

Stažení v žaludku, obtížné dýchání

 Strach z autoritativních osobností a kritiky

 

 

 

2) Inventura rodinných tajemství

 

Téměř každá dysfunkční rodina má svoji filosofii nebo obraz/image rodiny, které členové rodiny ukazují přátelům a lidem navenek. Například rodina Rodriguezových věří na vzdělání a výzvy. „My se nikdy nevzdáváme, “ říká.  Jiná rodina říká: „Wilsonovi tvrdě pracují a drží při sobě nehledě na to, co se stane.”

           

Pod tímto příběhem a obrazem rodiny je realita dysfunkčního domova. Jsou v něm tajemství, nekonzistence a křivdy, které protiřečí rodinnému image. Rodinné popírání podporuje rodinné image a popírá ukrytý příběh. V tomto cvičení vás žádáme, abyste napsali seznam rodinných tajemství. Tajemství mohou zahrnovat pokusy rodičů zakrýt závislosti, nevhodné dotýkání, špatné zacházení s penězi, lhaní a nevěru. V některých případech, zdánlivě nedůležité události mohou být také tajemství. Napište na papír seznam všech vzpomínek, příhod a zpráv, které byly pokládány za rodinná tajemství nebo odporovaly rodinnému obrazu navenek.

 

 

3) Inventura studu  

 

Velká kniha Anonymních Alkoholiků říká: „Křivdy jsou nepřítelem číslo jedna. Zničí víc alkoholiků než cokoliv jiného.“

            V DDA věříme, že stud je bez pochyby a zcela problémem číslo jedna. Věříme, že stud má takovou sílu a moc, že několik jeho kapek může vytvořit život se ztraceným Já. Stud byl většinou na scéně před opuštěním, které je pravděpodobně druhým nejtěžším a nejkomplikovanějším zneužitím, kterému jsme jako děti nezdravého rodičovství čelily. Stud a opuštění slouží jako na strachu založený odrazový můstek pro hledání lásky a bezpečí vně nás, které nikdy nenajdeme u druhých lidí, na jiných místech nebo u věcí. Stud nás zaslepuje skutečnosti, že láska je v každém z nás a čeká jen na to, aby byla objevena.

            Zostudit dítě znamená opustit dítě. Rodič může zostudit a opustit dítě, aniž by vůbec opustil místnost, protože zostuzené dítě se cítí nehodné lásky a osamělé do hloubi duše.

            Dospělé děti necítí jen stud na molekulární úrovni, ale neseme si s sebou také vrozený, nás celé prostupující stud. To znamená, že většina z nás si nese pocit nedostatečnosti, zahanbenosti nebo jedinečnosti, aniž bychom museli přijít s kýmkoliv do styku. Necítíme jen stud, věříme, že sami „jsme“ ostudou a hanbou. Když cítíme stud jako dospělí, můžeme se doslova chvět studem, jako kdyby do nás někdo udeřil jako do zvonu. Můžeme cítit stud pálit v našem žaludku a obličeji. Když cítíme stud, můžeme se stáhnout do sebe na nedostižitelné místo. V některých případech je spirála studu tak silná, že pohled dospělého dítěte se stane pokroucený a vnímání se změní. Osvětlení místnosti se může stát silnější nebo tupější a výrazy na tvářích lidí se zdají být více než přehnané. Stud tohoto druhu se hromadil mnoho let, ale v DDA a s pomocí boží se může zmenšit a stát snesitelnějším.

 

 

Seznam pociťování studu

 

Napište seznam situací, ve kterých jste se cítili zahanbeni vašimi rodiči nebo pečovateli. Kromě sexuálního zneužívání nebo krutého nadávání, stud může pocházet i od cynických poznámek rodičů ohledně vašeho vzhledu, řeči, oblečení a osobitého způsobu chování. Nějaké zostuzení může být proneseno sarkasticky, příliš kritickým souzením nebo zraňujícím poznámkami zahalenými do škádlení nebo vtipu.

 

Rozdíl mezi vhodným rodičovstvím, které napravuje s láskou a podporou a zostuzením, které ničí ducha, je, jak se při vyslovení té které poznámky nebo uskutečněného činu cítíte. Stud má sklony přimět vás cítit se oddělení, podřadní a nechtění. Ukáznění od milujících rodičů může způsobit nepříjemné pocity, ale vy přesto věříte, že máte hodnotu, a že jste milováni nehledě na vaše chyby.

 

Napište na papír seznam případů studu. Pokuste se zahrnout tolik detailů událostí, jak to je jen možné, včetně vašeho věku, kde jste byli, co bylo řečeno a jak reagovalo na zostuzení vaše tělo.

 

 

4) Inventura opuštění

 

Opuštění je důsledkem studu při vyrůstání v dysfunkční rodině. Opuštění může být fyzické, když nás rodiče opustili s přáteli nebo příbuznými nebo nás nechali v denních pečovatelských střediscích, zatímco oni žili ve svých závislostech nebo spoluzávislosti. Některé děti byly nechány doma samotné několik dnů, zatímco rodič nebo rodiče zůstali někde na večírku nebo byli zcela pohlceni svým vztahem bez lásky.

            Ale opuštění může také znamenat zahanbující výroky, jak jste zjistili v minulém cvičení. Známe případ dospělého dítěte, ženy, která se jako dítě ošklivě řízla do prstu a schovala na záchodě, místo toho, aby běžela za svoji matkou pro pomoc a útěchu. Holčička intuitivně věděla, že její krvácející prst by vyvolal u matky jen surovost a obviňování a to se také stalo. Místo aby utišila své dítě, nezvládající matka řvala na svého muže i dítě, když se ten s ním řítil do ambulance. Vyděšená matka zostudila zraněné dítě a zároveň ho opustila emočně.

 

 

Seznam situací opuštění

 

Napište seznam situací, kdy jste se cítili rodičem nebo vašim pečovatelem opuštěni. Napište váš věk, kde to bylo a jakékoliv další podrobnosti, na které si vzpomenete.

 

 

5) Inventura zranění: generační přenos 

 

V tomto cvičení děláme inventuru toho, jak jsme my opouštěli nebo zanedbávali druhé v našem životě. Jestliže máme děti, také se podíváme na to, jak naše činy a slova sloužily jako přenosový mechanismus nemoci rodinné dysfunkce. Tato transakce je zprostředkována tím, co řekneme našim dětem. Možná se přistihneme, jak sami říkáme věci, které říkali naši rodiče nám. Naše slova, vadné myšlení a reakce na život přenáší rodinnou dysfunkci na další generaci. To nebyl nikdy náš záměr. Ve skutečnosti mnozí z nás přísahali, že budou jiní než naši rodiče. Mnozí z nás řekli: „To se mi nikdy nestane.“ Ale stalo.

           

V srdci víme, že bychom záměrně své děti nikdy nezranili. Musíme mít na paměti, že se stavíme tváří v tvář našim činům s odvahou a upřímností. To není jednoduché a měli bychom si dávat přestávky. Nejsme tu sami. Máme podporu skupiny DDA, sponzora a naši Vyšší moc, když čelíme následkům našeho chování. Vinu, kterou možná zakusíme v tomto cvičení, je zdravá vina.

 

Pracovní list zranění

 

Osoby, které jsem já zranil, opustil, zanedbal a špatně s nimi zacházel

Co jsem udělal, moje chování

Výsledky, nebo jak já si to pamatuji

Moje vzpomínky na to, jak jsem já byl podobně zraněný jako dítě

 

 

Přestávka na laskavost a něhu

 

Čtvrtý krok DDA obsahuje vyrovnaný pohled na naši původní rodinu a naše vlastní chování a myšlenky. Emoce, události a sebe obviňování vyvolané tímto Krokem se mohou zdát pro někoho ochromující. Jak pracujete na Čtvrtém kroku, důrazně vás žádáme, abyste byli k sobě naprosto upřímní, nic nezatajovali, ale také vám připomínáme, abyste byli k sobě jemní a laskaví. Pamatujte na to, že nejste sami, a že jste neudělali nebo nemysleli nic, co by neudělal nebo nemyslel někdo jiný. Máte charakterové klady a schopnosti, které pomohou vyrovnat rušivý aspekt vašeho života.

            V Kroku čtyři vás žádáme, abyste dali do rovnováhy jakékoliv ostudné nebo strach nahánějící vzpomínky, které by mohly vyvstat, vědomi si toho, že máte ve vašem životě upřímnost a odvahu. DDA není jednoduchý program, ale vaše odvaha je zjevná a ukazuje se v práci na Kroku a Dvanácti krocích DDA. Dospělé děti mají vnitřní sílu, která tu vždy byla. Tato vnitřní síla, kterou se někteří rozhodli nazývat Vyšší silou nebo Božským duchem, je teď s vámi, jak se konfrontujete s touto osvobozující inventurou vašeho života. Doporučujeme, abyste zůstali soustředění během tohoto procesu, ale dělejte si přestávky na laskavost vůči sobě a zůstaňte v kontaktu se svým sponzorem nebo terapeutem. Během této pauzy si nahlas čtěte Dvanáct příslibů DDA. Také si čtěte modlitbu Čtvrtého kroku.

 

Příslib jedenáct: "S pomocí naší podpůrné skupiny, pozvolna opustíme naše dysfunkční chování."

 

 

Modlitba Čtvrtého kroku:

Božský Stvořiteli, pomoz mi být naprosto upřímný a starat se o sebe během tohoto procesu Čtvrtého kroku. Dovol mi uplatňovat laskavost a neopustit sám sebe na této duchoví cestě. Pomoz mi nezapomínat, že mám kompetence a mohu požádat o odpuštění. Nejsem sám. Mohu požádat o pomoc. Amen.

 

 

6) Inventura skladovaného hněvu (křivd)

 

V DDA chceme odkrýt křivdy a uvidět, co je pod nimi. Věříme, že křivdy jsou uskladněný hněv způsobený nesčetnými ztrátami dítěte. Taková ztráta vytváří smutek objevující se jako deprese spolu s vytvářením nahromaděného hněvu. Práce se smutkem je v kroku pět.

            Většina dospělých dětí popírá, že mají v sobě hněv a proto popírají, že jsou nahněvaní. Na druhou stranu jsou zde dospělé děti, které mohou vybuchnout hněvem, ale nikdy se nezdá, že by se dotkly tohoto nahromaděného hněvu hluboko uvnitř sebe. Bez pojmenování jejich ztrát v dětství, se mohou znovu „dobíjet“ a opakovaně vybuchovat a cítit se zahanbeni nebo zmateni svým chováním. Opravdu se chtějí změnit nebo brzdit svůj hněv, ale cítí se bezmocní to udělat.

            V níže zmíněném sloupku “vliv na mé“, mohou ztráty zahrnovat ztrátu pocitu bezpečí domova. Patří sem také ztráta identity a ztráta dětských zkušeností naučit se si hrát, rozvinutí představivosti a schopnosti být spontánní. Mnoho dospělých dětí také ztratilo přátele díky chování dysfunkčních rodičů. Jiní museli ukončit oblíbený sport na střední škole díky rodičovské nesnášenlivosti nebo chybějící podpoře. Cílem tohoto cvičení je najít váš hněv a nechat ho vystoupit na povrch a uvidět pod ním tu ztrátu.

 

 

Pracovní list skladovaného hněvu (křivd)

 

Cítím křivdu za:

Příčina

Vliv na mé:

(moje sebe hodnota, přátelství, pocit bezpečí, schopnost představivosti)

Mé reakce (hněv, rebelství, stažení se, pasivní agrese nebo jiné)

Reakce vnitřního dítěte
(nevěřím, nemluvím, necítím nebo jiné)

 

 

 

7) Inventura vztahů (romance/sexuální vztahy/přátelství)

 

Jako dospělé děti, většina z nás využívala řadu vztahů ve snaze vyléčit se z chronického pocitu osamělosti našich životů. Používali jsme sex, romance a přátelství, abychom se cítili bezpečně a ne sami. Tento pocit osamělosti má své kořeny v opuštění naší rodinou. Dokud nedostaneme pomoc, dál hledáme mimo sebe drogy, hráčství, sex, práci nebo lidi, aby nás učinili celistvými, ale to nikdy nefunguje. To je spoluzávislý zárodek, který se objevuje jako závislostní povaha v nás.

 

            Napište sezam vašich partnerů, přátel nebo jiných lidí, se kterými jste měli vztah. Bedlivě vyhlížejte vzorce, které se ukážou ve vašich vztazích.(poznámka: Některé dospělé děti praktikují vztahy typu “anorexie”, to znamená, že se vyhýbají vztahům, aby tím odstranili jakoukoliv možnost být zraněni nebo opuštěni. Tyto dospělé děti žádáme, abyste udělali inventuru vztahů nebo vztahu, které způsobily tento scénář ve vašich životech.

 

 

Pracovní list na inventuru vztahů

 

 

Osoba

Co jsem očekával, že dostanu

Co jsem dostal

Moje závislé chování

Jak vztah skončil

 

 

 

8) Inventura sexuálního zneužívání

 

Toto cvičení pomůže některým dospělým dětem identifikovat sexuální zneužívání. Pro mnohé oběti incestu může toto cvičení vyvolat silné vzpomínky. Naléháme na vás, abyste zůstali v kontaktu se svým terapeutem nebo sponzorem. Je důležité nezapomínat, že vy jste nezapříčinili sexuální zneužívání. Mnoho dospělých dětí je zmatených u tohoto problému, protože byly dětmi, když se tento problém objevil. Postrádaly schopnost myslet objektivně o tom, co se jim dělo. Tolik dětí se domnívalo, že to způsobily nebo o to žádaly. I když jsou již dospělí, mohou u nich tyto domněnky z dětství přetrvávat a podrývat dospělé přezkoumání toho, co se stalo. Jestliže se vás někdo jako dítěte nevhodně dotýkal, laskal vás, nutil do pohlavního styku, žádal provádět sex nebo se dívat na sex, nebyla to vaše vina, nehledě na okolnosti nebo nehledě na to, co bylo řečeno dospělým nebo teenagerem, který vás zneužíval.

            Některé dospělé děti vyrostly a sami se stali pachateli opakováním toho, co bylo učiněno jim. Připustit si tyto činy může být znepokojující a bolestné, ale vy nejste diskvalifikováni z členství v DDA. Nejste diskvalifikováni z léčivé milosti vaší Vyšší moci nebo přijetí společenství DDA. Žádáme vás, abyste pozměnili tuto inventuru a začlenili do ní tyto činy, ale doporučujeme uvážlivost ohledně toho, kolik podrobností takových činů budete sdílet na DDA meetingu. Jestliže v tom pokračujete dál a cítíte, že nemáte nad svým chováním kontrolu, doporučujeme vyhledat profesionální pomoc.

 

 

Pracovní list sexuálního zneužívání

 

Násilník

Co se stalo

Můj věk

Komu jsem to řekl/a neřekl/a

Kdo dostal vinu?

Jak zneužívání skončilo

 

 

Přestávka na něhu a laskavost

Během této přestávky si čtěte Dvanáct příslibů DDA.

 

Afirmace:  Sliby DDA jsou pro mě a jsou v mém životě vyplňovány. Objevuji moji pravou identitu. Stavím se čelem hanbě a nepříjemným pocitům, aniž bych od nich utekl nebo je nějak nevhodně vyjadřoval. Mám dobré vlastnosti, které objevuji. Bůh, jak já chápu Boha, slyší moji modlitbu. Mohu požádat o pomoc.

 

 

9) Inventura poprání

 

Pro dospělé děti popírání žije ve způsobu, jak znovu přivoláváme zneužívání nebo odmítnutí, kterými jsme trpěli jako děti. Popírání je mechanismus, který chrání a pomáhá sázet semínka rodinné dysfunkce pro další generaci. Jako pomoc pro toto cvičení se podívejte na vaše vyplněné pracovní listy sexuálního zneužívání, skladovaného hněvu a charakteristických znaků a uvědomte si neúplnosti vašich výpovědí a možná i vaše nalhávání. Nemá žádný smysl jakkoliv zkrášlovat nebo neuvést v plném rozsahu co se stalo.

            Kategorie, ve kterých byste mohli být v popírání, zahrnují způsoby trestání používané vašimi rodiči, nebo to, jak vás rodiče nebo sourozenci škádlili. Neustálé hádání rodičů je také formou zneužívání, na kterou si mnozí z nás během vyrůstání zvykli, ale kterou nevidíme jako zneužití. Mnohokrát se naši rodiče spolu násilně před námi hádali nebo proklínali jeden druhého, aniž by brali v úvahu dopad, jaký to mělo na nás jako děti. Jejich hádky nás změnily.

            Můžete být také v popření vašeho chování jako dospělých. Žádáme vás, abyste se podívali na způsob vaší řeči a činů, když jednáte s vašimi dětmi, zaměstnavatelem nebo druhem či partnerem. Jaký jazyk používáte? Jaký je váš tón? Jakou zprávu dáváte druhým lidem ohledně jejich hodnoty? Říkáte si o to, co chcete přímo nebo manipulujete druhé, abyste získali to, co chcete?

            Pracovní list na popírání má dvě cvičení. V prvním sepisujete, jak se k vám chovali vaši rodiče nebo příbuzní. V tom druhém sepíšete, jak jste se vy, jako dospělí chovali k druhým.

                        V tom prvním cvičení mnozí DDA členové píší do sloupku “co se stalo” incest, dotýkání, kruté výprasky, zastrašování, ale tento sloupek není omezen jen na tento druh událostí. Do pracovního listu patří také nezdravé činy vašich rodičů, a jak jste si vy tyto události zapamatovali. Cvičení vám pomůže vidět, jak se vám incident znovu po letech vyvolává. Popírání se může dál dařit, jestliže si znovu připomeneme zraňující nebo zneužívající událost bez přesných a úplných detailů. Můžeme sami sebe vinit za zneužití nebo ho různě odůvodňovat, když vynecháme podrobnosti. Jestliže jste byli zneužíváni sourozencem nebo jiným příbuzným, zahrňte chování této osoby do cvičení. Toto cvičení vám pomůže určit fakta té událost, a jak to bylo později popisováno s přesností nebo nepřesností.

 

 

Pracovní list popírání:

Chování vašich rodičů

(zahrňte i další příbuzné)

 

Co se stalo (skutečnost, fakta)

Můj věk

Jak jsem se cítil ohledně toho, co se stalo

Jak to podali rodiče to, co se stalo

Jak jsem já později popsal, co se stalo

 

 

 

Moje chování: Nepříznivý odraz charakterových znaků

 

Na tomto pracovním listu se díváte na své vlastní zraňující, zanedbávající anebo případně zneužívající chování. Toto není jednoduché cvičení, protože většina z nás by jen nerada mluvila o našich zanedbávajících činech. Potřebujeme boží pomoc u tohoto cvičení, abychom se vyhnuli vlastnímu zatracení. Musíme si připomenout, že máme vnitřní odvahu, a že nejsme zlí nebo bez možnosti nápravy. Po naší dysfunkční výchově, si musíme uvědomit, že jsme nemohli dopadnout jinak. Naše chování dospělých je napsáno scénářem našeho dětství. Zopakovali jsme, co bylo uděláno našimi rodiči nám, ale je tu veliký rozdíl mezi námi a našimi rodiči. My se díváme na naše zahanbující činy a zneužívání s pomocí DDA a s Vyšší mocí. Hlásíme se k našemu chování a máme na to pomoc a modlitbu.

            V tomto cvičení hledáme zrcadlo charakterových znaků. Většina z tohoto typického chování má nepříznivý odraz, který je stejně ničivý jako původní znak. Na příklad, žili jsme jako oběti, ale mnozí z nás udělali oběti z druhých ve snaze je ovládat nebo zranit. Báli jsme se autoritativních osobností, ale my sami jsme se stali autoritativními osobnostmi, kterých se druzí báli. Někteří z nás byli pachatelé jednající proti své vlastní vůli. Zneužívali jsme i opouštěli.

            Do sloupce „Co se stalo” vyjmenujte události s příbuznými, spolupracovníky a druhy nebo partnery. Jak jste dělali oběti z druhých? Jak jste byli autoritativní osobou? Jak jste druhé tvrdě posuzovali? Pomlouváte? Nevraživé, jízlivé, zlomyslné, škodolibé pomlouvání může být formou trestného činu.

 

Pracovní list popírání

Moje chování

 

Co se stalo (skutečnost, fakta)

Koho se to týkalo (dítě, druh, někdo jiný)

Moje pojetí a pocity z toho, co se stalo

Jak jsem později popisoval, co se stalo